Věřím, že začátečníkům na tomto poli pomůže toto malé povídání v péči o jejich  bílé medvídky, aby je na výstavách prezentovali v tom nejlepším světle a tento kynologický svátek, kterým bezpochyby výstavy jsou, si užili co nejlépe - bez stresu, v pohodě a v klidu a s co nejlepším výsledkem. Vzhledem k tomu, že k uchovnění každého pyrenejského horského psa (v obou klubech) je potřeba úspěšně absolvovat nějakou tu výstavu, měl by výstavní přípravu zvládnout každý majitel PHP, i ten, který výstavní ambice se svým pejskem nemá a tituly sbírat nebude. Bohužel, na výstavách bývají k vidění i psi spíše šedí a žlutí, než bílí, zacuchaní, psi, kteří se bojí nezvyklého povrhu v hale, kteří jsou nervózní z velkého množství lidí a jiných psů, hluku, doteku posuzovatele... A přitom by stačilo se pejskovi v tomto směru trošku věnovat a jeho účast na výstavě by mohla vypadat úplně jinak.

"Monty jako BIS na výstavě v r. 2007"

1, Předvedení psa- chůze na výstavním vodítku, pohyb v kruhu, postoj, kontrola zubů,....

   Pyrenejský horský pes by se měl v ideálním případě prezentovat ve volném postoji, to znamená, že by se měl sám od sebe postavit tak, aby vynikly jeho přednosti a nebyla potřeba ho nijak upravovat. Taktéž v pohybu by měl běžet volně, lehce, netahat a nezaostávat. To ale dokáže pouze pes, kterého vystavování baví, který je sebevědomý a dobře vychovaný a výstavní prostředí ho nestresuje. Většině pejsků, které výstavy nebaví, je potřeba v kruhu trošku pomoci- upravit postoj, držení hlavy a při pohybu povzbudit, aby neběžel stylem- každou chvílí umřu, ale běžel vesele, s hrdě nesenou hlavou a správně překlopeným ocáskem přes hřbet.

Pro absolvování výstavy samozřejmě není podmínkou předvedení psa na tenkém výstavním vodítku, ale rozhodně to na diváky i rozhodčího působí mnohem lépe, když je pejsek lehce ovladatelný, předvádí se v podstatě sám a majitel ho více méně jen doprovází. Rozhodně v závěrečných bojích o tituly nejvyšší, pokud by se pejskovi dařilo a kvalifikoval se až do odpoledních soutěží, už na dobrém předvedení velmi záleží a naučit PHP, aby se volně předváděl na tenkém výstavním vodítku, není nic těžkého.

"Správný výstavní postoj" (s pohledem na rozhodčího)

Jak na to?

Jakmile je mladý pejsek zvyklý na obojek a umí chodit na normálním vodítku, bez toho, aby se škrtil nebo jste ho za sebou táhli jako kačera na provázku, vyměníme mu normální obojek za tenké výstavní vodítko a necháme ho volně prověšené. Našeho dorostence lákáme na piškot nebo něco, co má velmi rád, v ideálním případě nás následuje sám od sebe, pouze ho povzbuzujeme hlasem. PHP je velmi učenlivý a naučí se to velmi rychle. Velkou chybou by bylo za vodítko tahat- je tenké a škrtilo by a zbytečně by pejskovi tohle cvičení znepříjemnilo a znechutilo. PHP má v pohybu držet ocas překlopený nad hřbet, a to udělá jen když bude v pohodě, veselý a bude ho to bavit. Pokud pejsek vedle nás na prověšeném vodítku již sám běží, začneme ho učit běhat dokola, zatáčet a na povel se zastavit. Ještě dodám, že ve výstavním kruhu se pejsek pohybuje po levé straně majitele, tedy u levé nohy, aby pohledu posuzovatele nezakrývaly psa nohy majitele. Samozřejmě jsou figury, kdy pes je i po pravé straně nebo strany střídá, ale to už je vyšší škola předvádění a při běžném posuzování se v podstatě nepoužívá. Důležité je dbát na to, že ve směru pohledu posuzovatele musí být vždy pes první a majitel až za ním. To platí i při postoji. Zažila jsem již na výstavě, kdy nezkušená majitelka v době, kdy rozhodčí diktoval posudek,  postavila pejska směrem k divákům a na rozhodčího se tak „koukalo“ její pozadí a za ním kousek psa. Důrazné napomenutí rozhodčího, že by toho psa také rád viděl, majitelce na klidu moc nepřidalo, zmatkovala a celkový dojem z jejich „vystoupení“, ačkoliv pejsek byl pěkný, nebyl příliš dobrý. Takovému faux pas by se paní vyhnula, kdyby výstavu nepovažovala za banální běhání dokolečka a pejska i sebe na výstavu připravila. Při domácím cvičení si zvykněte používat při předvádění hlas místo svalů. Na tenkém výstavním vodítku toho moc nezmůžete a i kdybyste ho předvedli na normálním obojku a silném vodítku, nevypadá to dobře, když vás pes tahá. Kazí si tím i pohyb, protože příliš zabírá předníma, natahuje se dopředu a mění tím i držení hlavy a hřbetní linii. Kolem 6 měsíců věku už se dá s pejskem většinou domluvit, zná základní povely a není problém s ním komunikovat ani na tenké předváděčce. Taky ho začneme učit postoj. To můžeme klidně i dříve, už i malé štěně můžeme lehce opravit v postoji a odměnit, když samo stojí hezky. Ideálně by měl PHP stát s hlavou hrdě vztyčenou, přední packy by měly vyjadřovat šířku hrudníku- tedy zhruba 20-25 cm, zadní stejně daleko od sebe jako přední a postavené mírně za tělem, aby vynikla rovná hřbetní linie. V postoji je ocas volně dole.

"6 - ti měsíční štěně již zvládá s pomocí výstavní postoj"

Postoj je důležité nepodcenit a opravdu ho pejska naučit, protože těch, co dokonale stojí sami, je minimum. Nejednou jsem zažila, že majitel špatným postavením zcela zmařil šanci svého, jinak hezkého psa, na úspěch, i to, že pes, který má ve skutečnosti hřbet pevný a rovný, ho měl vinou špatného postoje  (především zadních končetin) prohnutý nebo naopak nahrbený, či vypadal, že má přestavěnou záď. Ne každý rozhodčí si na psa sáhne a prohmatá ho tak, že samozřejmě zjistí, jak se věci mají. Je potřeba, aby pejsek stál správně, nekrčil se a nepřešlapoval

Postupně zkombinujeme dohromady běh rovně, do kruhu, tam a zpátky a zastavení s postojem. Při té příležitosti učíme pejska ukázat zuby a pokud je to pes- samec i varlata. Zuby si některý rozhodčí kontroluje sám a je potřeba pejska naučit, aby na sebe nechal sahat a nevyplašil se neno po rozhodčím necvakal.Jiný rozhodčí Vás vyzve, abyste ukázali zuby a je na Vás, jak se k tomu postavíte. Vždy se začíná skusem. Psovi zavřeme pusu a odhrneme pysky. Pak se ukazují P1 (to jsou ty malinké zoubky hned za špičáky). Při zavřené puse odhrneme postupně pysky vpravo i vlevo. Tím to většinou končí, ale někteří rozhodčí chtějí vidět i stoličky, tzn. otevřít celou tlamu. Jednou rukou chytnete horní čelist, druhou spodní a otevřete. Samozřejmě vám nesmí pes přitom utéct, takže pokud si nejste jistí, že váš pejsek zůstane při této proceduře nehnutě stát, klidně si jej již na začátku posaďte a stoupněte si za něj, aby vám nemohl vycouvat. U PHP se kontrolují pohmatem i paspárky, takže mu na ně cvičně doma sahejte, stejně jako pejskům na varlátka, aby potom v kruhu nebyli udiveni.

"10 - ti měsíční štěně je již dokonalá modelka - krásný postoj se správnou koncentrací na majitele"

Před nastoupením našeho plemene sledujte dění v kruhu, abyste nezapomněli včas nastoupit, potom byste již měli smůlu. Dorost a mladí psi začínají plemeno vždy první. V kruhu sledujte rozhodčího a soustřeďte se na svého pejska a ne na konkurenci. Snažte se nebýt příliš nervózní, neboť se to snadno přenese i na psa. Mírné napětí ale není na škodu, pejsek pozná, kdy o něco jde a kdy je důležitý a bude se o to více snažit. Pokud nevyhraje, nedejte mu najevo vaše zklamání, naopak, vždy ho za hezký výkon pochvalte, abyste mu výstavy neznechutili, příště bude zase o něco lepší. Pokud budete mít štěstí a váš pejsek se bude předvádět rád a výstavní dění a ruch ho bude bavit, máte z poloviny vyhráno. Ta druhá půlka sestává z momentální kondice a nálady pejska, konkurence v kruhu a vkusu rozhodčího,... ale to už neovlivníte.

"6 - ti měsíční štěně na výstavním vodítku - krásný dlouhý krok a dokonalá linie hřbetu"

2, Úprava srsti a celková péče

  Pyrenejský horský pes se v zásadě neupravuje (co se týče střihu), ale je potřeba, aby byl čistý, bílý (opravdu BÍLÝ, ne žlutý, či šedý,..), vyčesaný, aby měl ostříhané drápky (aby v kruhu neklapal a neměl špatný postoj tlapek), a vyčištěné uši (pro případnou kontrolu tetovacího čísla) a čisté zuby (pro rozhodčího není příjemné šťárat se v puse psovi, který má zuby samý zubní kámen a páchne mu z pusy, nemluvě o Vaší vizitce).

Nejdůležitější a nejvíce viditelná je úprava srsti. PHP má vypadat jako nadýchaný bílý medvídek a ne jako něco neurčité barvy, co právě opustilo stáj. Někteří zastánci tzv. přírodního chovu Vám budou říkat, že PHP se nekoupe, že je to přírodní pes, atd.. Můj názor je ten, že výstava je soutěž krásy a PHP je BÍLÝ pes a podle toho by měl vypadat. Doma nezabráníte tomu, aby se neušpinil, bílá srst je na údržbu hrozně nevděčná. Stačí, aby si pejsek chvíli poležel na písku a už má žluté lokty, packy a hřívu. Kromě toho nekoupaný a neudržovaný venkovní pes smrdí a to taky není zrovna dobrá vizitka. Koupat je potřeba pár dní před výstavou, aby srst proschla, používat fén není moc ideální, srst je potom příliš suchá, létavá a netypická. Používáme kvalitní šampony na bílou srst. Koupání ale rozhodně nedoporučuji na jaře, když pejsek začíná línat. To se velmi snadno „srazí“ podsada, což nejde rozčesat a nejde s tím dělat nic jiného, než psa komplet vyčesat, takže z medvídka by Vám mohlo zbýt oškubané košťátko. V tom případě je možné použít tzv. suchý šampon (prášek, pudr), který se vetře do srsti a poté vykartáčuje. Mně se osvědčilo umýt v šamponu ocas, praporky na nohou a hřívu pod krkem (které se srazit nemohou) a zbytek těla lehce vytřít mokrým ručníkem a srst v něm promačkat. Odstraní se tak běžná nečistota a prach a podsada se nesrazí. Sejdou- li se v kruhu dva stejně kvalitní jedinci, vyhraje ten upravený a hezky předvedený. Takže koupejte- stojí to za to. Už kvůli propagaci plemene divákům. Upravený a hezky předvedený PHP je velmi efektní a v závěrečných soutěžích, které probíhají ve velkých halách, na koberci a ve slavnostním duchu, krásně vynikne dlouhý, pružný krok  a vlající bílá srst. Konkurence ve II. skupině FCI, do které PHP patří, je obrovská, patří do ní skoro 50 různých plemen a je to nejpočetnější skupina FCI. Pořadí se určuje prvním pěti, na některých výstavách jen první tři. Pes, který ve slabé konkurenci u benevolentního rozhodčího získal BOB - Vítěz plemene, ačkoliv není nejčistší a na vodítku tahá, nejen že potom ve slavnostním kruhu příliš dobrou reklamu plemeni neudělá, ale vůbec nemá šanci na úspěch.

"Správný postoj mladé fenky a příkladná koncentrace na majitelku, která má v ruce malý pamlsek"

Tituly BIG, BOD a BIS jsou prestižní tituly, které jsou snem každého chovatele a majitele psa, ale jen málokomu se je podaří získat. Můžete tomu trošičku pomoci správným předvedením a úpravou svého pejska. Pak už je to jen o štěstí...

Přejeme hodně štěstí...:-)

autor: Soňa Furstencellerová