Přestože většina psů je v ČR  “pouze” v roli psa rodinného, hlídače, strážce obydlí a více či méně i psa výstavního, i u nás najdeme výborné pracovní jedince, jež svoje skvělé vlastnosti každý den ve službě dokazují a v neposlední řadě předávají svým potomkům. Ať už se jedná o ochranu “svých” lidí, svěřeného objektu nebo stáda – a to především – vyniká pyrenej úzkým vztahem ke svým chráněncům. Vše dělá v podstatě z lásky ke své rodině, ke svému stádu.Ve službě je neúplatný, dokáže vyhodnotit situaci a podle ní zasáhnout. Majitelé těchto psů mluví o zodpovědnosti se kterou přijímají svoji úlohu. Psi – samci polehávají na vyvýšených místech odkud bdí na svěřený prostor, zatímco feny objekt v určitých intervalech obíhají a kontrolují. Činnost pyrenejského psa spočívá především v impozantním a odstrašujícím chování. Hluboký hlas a razance obrany, spolu s tělesnou velikostí a neochotou ústupu, působí velmi hrozivě, což většinou k odrazu " vetřelce" postačí. Pyrenejský pes kousne až v krajní nouzi, sám takové situace nevyhledává, "vetřelce" v případě nutnosti spíše imobilizuje svoji vahou nebo jej nepustí dál, ani zpět...

Pyrenejský pes u stáda

Neskonale nejkrásnější život  pyrenejského psa je, může – li vykonávat svoje původní povolání. Střežení ovčích stád vysoko v horách za každého počasí a pro místní klima častých dešťů, ochrana stáda před vlky, medvědy, divokými prasaty a lidskými nenechavci, to je práce pro kterou byl pyrenejský pes dávnými kmeny Basků vyšlěchtěn.

  Pyrenejský pes, jako pes pastevecký, vyniká svým úzkým a dobromyslným vztahem ke svým chráněncům. Studie pasteveckých plemen z hlediska jejich výkonnosti a agresivního chování vůči škodné a ostatním psům (Green a Woodruff v roce 1988) ukazuje, že ze stovky analyzovaných psů se zhruba 40 % dopustilo násilí na zvířatech z jejich stáda, 15 % z nich dokonce nějaké zvíře zabilo. Ze srovnání obou nejlepších skupin ( pyrenejský pes, anatolský pastevecký pes kangal a akbash ) byli do těchto útoků mnohem častěji zapleteni kangalové. Z druhé studie zřetelně vyplývá, že pyrenejší psi jsou schopni celkově podávat mnohem lepší výkon než anatolové.

  V České republice je PHP používán spíše ke službě strážní nebo jako společník. Pouze pár jedinců žije v přímém kontaktu s ovcemi, či jinými hospodářskými zvířaty. Pro tuto činnost není nutné pyreneje nijak zvlášť cvičit. Jedná podle svých instinktů. Důležité je navykat již malé štěně na domácí zvířata, se kterými bude později pracovat. Nejsnazším a nejefektivnějším "zácvikem" mladého psa je, může-li se učit od staršího, přičemž si takto věkově a zkušenostmi rozdílní jedinci dokáží mezi sebou perfektně rozdělit role (běžné situace nechají starší psi vyřešit mladé, naopak při případném útoku predátora zůstávají mladí, nezkušení u stáda). Lidé, kteří používají PHP při pasení dbají na to, aby štěňata přišla do styku se zvířaty před druhým měsícem věku,  při výkonu práce jsou potom výrazně lepší (někteří pastevci doporučují nově příchozí štěně přiložit k čerstvě obahněné ovci - pes přijme za svoji"rodinu"stádo, stejně tak jako ovce psa za své"jehně").

  V 7.-8. měsících jsou mladí psi pomalu samostatně připouštěni ke stádu na delší dobu. Nejvýkonnější jsou zvířata od 2 do 6let života, v práci je pastevci ponechávají cca do osmi let věku. Psi nejlépe pracují v páru, vytváří si ochranné strategie,dokáží na sebe spoléhat a nesnaží se předhánět. Na stádo čítající cca 200 kusů ( 200 akrů )  připadají dva psi. Na 1000 kusů přibližne 2-5 psů, podle oblasti, osídlení šelmami a charakteru stáda. Případné predátory obíhají v kruhu a zaštěkávají je, zbytečně neriskují.

  Pyrenejský pes se vyznačuje značně nižším metabolismem, díky čemuž spotřebuje relativně méně potravy než jiná, stejně velká nebo i menší plemena psů.

Na ochranu před tesáky vlků, medvědů a jiných šelem, nosili pyrenejští psi ( stejně jako ostatní takto pracující pastevci ) široké kovové obojky s různě dlouhými a tvarovanými ostny...

Pyrenejský pes jako pes tažný

Mimo své práce u stáda sloužil pyrenejský pes i k tahu. Bylo – li třeba přemístit nějaké těžké břemeno, nebo dopravit náklad dolů do vesnice, použil se pes. Pyreneják má v těle obrovskou sílu a tuto činnost prý dokonce miloval. Dodnes není pro psa žádným problémem táhnout v zimě sáňky plné dětí a to i delší trasu. Je – li alespoň trochu trénovaný a fyzicky zdatný, velmi tuto činnost vítá  a  zdá se, že i jemu dělá toto nevítané zpestření radost.

Pyrenejský pes jako canisterapeut 

Stejně tak jako v zahraničí i u nás je pyrenejský pes využíván jako pes canisterapeutický. Pro svoji milou povahu, bezmeznou lásku k lidem, toleranci a jemnost v chování k dětem a lidem tělesně nebo duševně postiženým je pro toto velmi vhodný.

autor: Marie Fictumová