Pyrenejský horský pes Pyrenejský mastin Pyrenejský ovčák Katalánský ovčák
Česky
English

Základy chovu psů

Každý, kdo chce svého psa jakkoli zapojit do plemenitby, by měl ovládat alespoň úplné základy všeho s tímto souvisejícího. Základy anatomie, fyziologie, veterinární péče, výchovy a výcviku, výživy, genetiky, organizace kynologie v ČR atd atd. Cílem této rubriky je ovšem nastínit začínajícím chovatelům a majitelům chovných jedinců pouze problematiku chovu našich plemen v ČR, zbořit řadu mýtů o funkci klubu, o vedení chovu, výběru krycího psa a dalších věcí s tímto souvisejících. Jedná se pouze o kratičký výsek zaměřený čistě na vztah klubu k chovu plemene, k majiteli a vztah klubu k dalším organizacím.

Doporučená literatura:

Doporučená literatura Doporučená literatura Doporučená literatura Doporučená literatura

Články:

Metody řízení chovu psů
Výběr krycího psa aneb odhad kvality genotypu
Jednoduché zásady plemenitby
Opakovat úspěšné spojení?
Rozvoj sociálního chování u psa - výchova štěněte
První krytí – základní informace

Metody řízení chovu psů

Chov volný, Chov evidovaný, Chov řízený

V KPP je chov volný. Znamená to tedy, že chov nikdo neřídí. Není zde žádná cílená vize vedení určitých linií, vše si řídí jednotliví chovatelé a majitelé sami. Klub v žádném případě nemůže nikomu nařizovat jakého krycího psa má použít. Může pouze poradit, doporučit a to až na základě vyžádané pomoci. Krycí list je feně na požádání vydán vždy, použití psů se od jejich uchovnění ničím neřídí, počet jejich potomků není ničím omezen (počet vrhů u fen ano, ovšem řídí se směrnicemi ČMKU, která je klubu nadřízená, tedy dodržovat ji musí).

V případě chovu řízeného funguje v klubu "poradce chovu". Je to osoba, která má dlouholeté zkušenosti jak v oboru chovu, tak především v genetice. Měla by být nestranná, objektivní. Z několika diskuzí vedených na ČS vyplynulo, že toto není možné zajistit. Přes všechna negativa, která jsou s volným chovem spojená je stále lepší, je-li za svůj odchov plně zodpovědný pouze jeho chovatel, než aby zde vznikaly prostory ke sporům, že to a to spojení nevyšlo podle představ, toho a toho psa nechceme a byl nám nucen atd.

ZA SVÉ ODCHOVY JE TEDY PLNĚ ZODPOVĚDNÝ POUZE A JEN JEJICH CHOVATEL!

Rozdíl mezi chovem volným a chovem řízeným liniovou plemenitbou

Je-li chov řízen liniovou plemenitbou, je celá populace plemene rozdělena na menší skupiny, subpopulace-linie, ve kterých může být jednak selekce zaměřená na různé znaky, které jsou linii vlastní, a jednak, jakýkoliv nositel vlohy, pokud je intenzivněji využit v chovu, zapůsobí rozšíření nežádoucího znaku jen v linii, do které patří, a ta může z takového důvodu i zaniknout. Místo ní se rozšíří populace jiné linie, ze které může později vzniknout linie další - nová.

Ve volném chovu jsou prakticky všichni jedinci příbuzní se všemi. Celou populaci tvoří jeden soubor různých genotypů. V takové populaci, zvláště pokud se jedná o méně prošlechtěné plemeno, nelze dosti dobře ani odhadnout, jak kvalitní bude potomstvo daného vrhu v porovnání s průměrem plemene. Naproti tomu v liniovém chovu dovedeme odhadnout snadněji, jaké přednosti a jaké nedostatky můžeme u potomstva očekávat (Dostál, 2007).

Rozdíl mezi chovem volným a chovem řízeným liniovou plemenitbou

V České republice je bohužel možné nalézt jedno plemeno zastřešené i ve třech klubech. Proč bohužel? Tato existence více klubů zastřešujících tatáž plemena znamená v důsledku jediné - není možné provádět jakékoliv cílené zlepšování populace ani exteriérově, tak především zdravotně. Pokud by měly všechny kluby stejné podmínky pro zařazení jedinců do plemenitby, problém by žádný nebyl. To je ovšem v praxi nereálné a tak se stále pohybujeme v kruhu, kdy majitelé, jejichž psi nesplňují podmínky v klubu jednom, uchovňují a odchovávají pod klubem dalším, benevolentnějším. V momentě kdy jeden klub bude produkovat jedince dle určitých přísných kritérií a klub další pustí do chovu jedince téměř všechny, postrádá tato snaha smysl, protože jedinci z obou klubů se v populaci dříve nebo později opět smíchají, v důsledku volného chovu. Samozřejmě nelze přejít fakt, že každý má právo být tam, kde je mu z jakýchkoli příčin příjemněji. Chovat psy nelze v ČR na vlastní pěst, nicméně vždy je možnost využívat pouze chovatelského servisu a nebýt členem v organizaci žádné. Tomuto by měly být uzpůsobeny i poplatky pro nečleny a jejich rozhodnutí respektovat. KPP není zastáncem vynucujího členství způsobem plateb pro nečleny třikrát a více vyšších. Pokud je klub přínosem a být v něm členem má smysl, pak si příznivce jistě najde.

Výběr krycího psa aneb odhad kvality genotypu - plemenné hodnoty psa

Jak již bylo řečeno výše, krycího psa na svou fenu si vybírá majitel sám. Může požádat o pomoc s výběrem někoho, komu důvěřuje, požádat výbor klubu, nebo se spolehnout čistě na svůj úsudek. Výbor klubu komunikuje s plemennou knihou ČMKU, má tedy přehled o všech chovných jedincích, ne pouze těch uveřejněných v seznamu krycích psů. Také má přístup ke kompletní databázi vyšetřených jedinců na DKK, DLK, PL atd, komunikuje se zahraničními chovateli a rozhodčími, má k dispozici záznamy kontrol vrhů...přesto zůstává rozhodnutí pouze na majiteli, jestli těchto možností využije ve svůj prospěch. Několik důležitých a velmi nápomocných vět, pokud plánujeme štěňata...

Genotypovou hodnotu psa či feny odhadujeme podle těchto údajů:

  • plemenná hodnota předků
  • vlastní užitková a chovná hodnota jedince
  • užitková a plemenná hodnota jeho vlastních sourozenců
  • užitková, příp. plemenná hodnota jeho vlastního potomstva

Vlastní užitkovou a chovnou hodnotu jedince udávají jeho vlastní výsledky na výstavách, na zkouškách, případně výsledky veterinárních vyšetření na sledované dědičné choroby a defekty. Je to tedy jednoduché, poměrně přesné, je to fenotypová hodnota jedince. Každý pes či fena slouží jako společník člověka, někteří hlídají, jiní jsou pro potřeby myslivosti nebo hledají drogy a podobně - jsou pro člověka užiteční - mají užitkovou hodnotu. Pokud je tato užitková hodnota měřitelná body na zkouškách, jsou výsledky zkoušek ukazatelem této užitkové hodnoty. Když pes a fena splní požadavky na zařazení do reprodukce, splnili požadavky na kvalitu exteriéru úspěšných absolvováním výstavy, případně bonitace, u pracovních plemen úspěšně absolvovali požadované či vyšší zkoušky a u některých plemen ještě navíc splňují kritéria zdraví, jsou zařazeni do chovu - mají vyšší hodnotu, hodnotu chovnou. Ovšem i chovná hodnota málo vypovídá o jejich vlastním genotypu. jen snad obecně to, co bylo již také řečeno, že jedinec vynikajícího fenotypu nemůže mít špatný genotyp. Můžeme dále filozofovat, že jedinec špatného fenotypu nebude mít asi vynikající genotyp. Ale pozor! Pokud žil jedinec vynikajícího genotypu ve špatných podmínkách, nebude mít nikdy vynikající fenotyp, nebude z něj šampion. Splní-li pes či fena tato kritéria, je to většinou to, co mu stačí na celý další život. V chovu je pes využíván podle zájmu chovatelů a fena podle přání chovatele. V takovém případě jde o velmi primitivní chovatelskou metodu, jejíž podstatou je jen negativní selekce. Ti jedinci, kteří nesplní požadovaná kritéria pro výběr do chovu, nejsou do reprodukce zařazeni.

Selekce chovných jedinců by však měla být genotypová, to znamená, že bychom se měli snažit u psů a fen využívaných v reprodukci dokázat co nejlépe odhadnout jejich genotypovou hodnotu - jejich plemennou hodnotu. A logicky pak musí následovat i umění využít tohoto odhadu vhodnou kombinací znaků a vlastností psů a fen k reprodukci co nejkvalitnějšího potomstva. K odhadu genotypu jednotlivých psů a fen nám nejlépe slouží metody kontroly dědičnosti. Obecně lze říci, že tyto metody jsou částečně využívány jen některými chovateli a opět jen ne zcela dokonale. Je logické, že zkušený chovatel nikdy nenakryje svoji fenu psem, o kterém ví, že dává špatné potomstvo. A je ještě méně chovatelů, kteří fenu, co jim dala nekvalitní potomstvo, vyřadí z dalšího chovu.

Posláním a úkolem každého chovatelského klubu by však mělo být zhodnotit celou populaci plemene vhodnou metodou kontroly užitkovosti a upravit podle výsledků této kontroly využití chovných psů a fen. Ty psy a feny, kteří dávají vyloženě podprůměrné potomstvo, v chovu omezit, případně z chovu včas vyřadit. Tak přejít od selekce negativní na selekci pozitivní, která zaručí zkvalitnění další generace potomstva a tím celé populace (Dostál, 2007).

V současné době jedinou možnou metodou kontroly užitkovosti jsou podrobněji vypracované zprávy o kontrolách vrhu, nahlašování vad ve vrzích samotnými chovateli a vlastní obrazový vjem z potomků a populace na výstavách. Ze zpráv o kontrolách vrhu je možné vystihnout co určitý jedinec předává a co naopak ne a díky tomu alespoň odhadnout s jakou fenou/psem by potomci mohli být kvalitní. Jakékoli omezení či dokonce vyřazení jedince z plemenitby je ovšem ve volném chovu a za našich odhlasovaných klubových podmínek nemožné. Bohužel jsou pak jedinci, kteří prokazatelně nesou vadu nebo zhoršují populaci v chovu nadále a mohou mít potomků tolik, kolik si jejich majitel bude přát. Toto je jeden z důsledků volného chovu - veškerá zodpovědnost leží jen a jen na chovateli a majiteli samotném! A pokud chybí pokora a snaha o dodržování základních etických zásad může jeden takový chovatel/majitel nadělat obrovské škody v celém chovu.

Jednoduché zásady plemenitby

1. NIKDY NEOPAKOVAT SPOJENÍ STEJNÝCH JEDINCŮ

Toto je nejdůležitější pravidlo vedoucí k rozvoji genetické variability plemene. Tímto způsobem (opakováním stejných spojení) získáme vždy vlastní sourozence a tím pádem nám jejich úzká příbuznost ztíží výběr vhodného partnera pro další využití v chovu. Opakované krytí rozhodně nevede k rozvoji genetické variability.

2. VYLOUČIT ÚZKOU PŘÍBUZENSKOU PLEMENITBU

otec x dcera, matka x syn; sourozenci mezi sebou

3. JEDINCI SE SHODNÝMI RODIČI JSOU VLASTNÍMI SOUROZENCI

Na první pohled jednoduché pravidlo. Připustíme-li fenu opakovaně stejným psem, jejich štěňata jsou vždy vlastní sourozenci. Na toto pravidlo bereme ohled v dalším chovném využití potomků.

4. VYUŽÍT MAXIMUM CHOVNÝCH JEDINCŮ

Máme-li soubor chovných psů a fen, je žádoucí, aby bylo využito maximum uchovněných jedinců. U fen je to složitější, záleží na jejím majiteli a jeho vůli fenu připustit. U chovných psů je to jednodušší. Je-li uchovněno více psů z 1 vrhu, měli by být v chovu využiti všichni, ne pouze jeden. Vše samozřejmě s ohledem na zdraví.

5. NESPOJOVAT MLADÁ ZVÍŘATA - pokud to není nezbytně nutné

Toto opatření je důležité v případě, že plemeno nese nějakou vrozenou chorobu, která se může projevit v pozdějším věku. Proto je dobré, aby alespoň 1 z potenciálních rodičů byl starší a nebyla spojována dvě mladá a nově uchovněná zvířata. Tím se sníží riziko výskytu konkrétní choroby.

6. NESPOJOVAT ZVÍŘATA S VADAMI ČI EXTRÉMY

Pokud chci krýt zvíře, které má nějakou vadu (která není pro chov vylučující), je vhodné najít partnera, který je naprosto standardní, nikoli extrém v opačném směru (např. fena s těžkou, hrubou hlavou x pes s hlavou úzkou, až chrtí) – v takovém případě nedostáváme průměr, tedy ideál, ale potomci se v různém poměru ve vrhu naštěpí, nezřídka bývají horší, než nedostatek každého rodiče zvlášť.

Opakovat úspěšné spojení?

Často se v inzerátech setkáváme s větou "Nabízíme štěňata z opakovaného výstavně úspěšného spojení". Jako chovatelé bychom se měli snažit s každým vrhem udělat krok dopředu. V případě opakovaného spojení ale produkujeme stále to stejné, někdy dokonce horší. Uvědomme si, že fena může být za život nakrytá pouze několikrát a opakování pouze plýtvá časem a možnostmi se někam posunout. Nespokojte se tedy s tím, co jste odchovali – neustále se snažte být lepší.

Pokud se Vám podaří odchovat exkluzivní vrh plný šampionů (současně s doložitelně vynikajícím zdravím a celkovou vyrovnaností vrhu – jinak se o výjimečnosti a přínosu pro chov mluvit opravdu nedá), doporučujeme pro další vrh použít psa příbuzného předešlému otci vrhu – např. bratra, otce, dědečka. Možná právě tyto geny navíc přinesou do vašeho chovu ještě něco lepšího. A dá vám to do budoucna možnost použít svou linii znovu pro vyzdvihnutí požadovaných kvalit, nebo typického znaku (hlava, výraz, úhlení atd.) aniž byste chovali na velmi těsné příbuzenské linii.

Samozřejmě i zde jsou výjimky, například si plánujete nechat z konkrétního spojení fenu a ve vrhu se vám narodí samí psi. Ale chovat jen proto, abychom měli co nejvíce toho stejného, je marnění času a do budoucnosti chovu plemene absolutně nepřínosné, ne-li kontraproduktivní (vysoká příbuznost v populaci). A nezapomínejme, že pečovat o plemeno a jeho uchování budoucím generacím je naše povinnost.

Ideálním stavem z pohledu genetiky a chovatelského cíle je odchov štěňat se dvěma, třemi různými otci a po zhodnocení výsledků zopakovat to spojení, které nejvíce odpovídá požadavkům, které jsme si dali za cíl a ponechat si vytoužené štěně do dalšího chovu.

Zhodnocení vrhu rozhodně není záležitostí několika málo měsíců. Než se rozhodneme vrh opakovat, měli bychom znát zdravotní výsledky alespoň několika jedinců z vrhu (toto by mělo být nejdůležitějším vodítkem!). Zopakujeme – li vrh v nejbližším možném termínu po sobě, protože mladí jsou „líbiví“ a k tomu třeba ještě několikrát, můžeme silně splakat nad výdělkem, jestliže si geny „nesednou“ a ve spojení se objeví třeba těžká DKK nebo jiné onemocnění. Potom už nemáme možnost toto spojení neopakovat, ale máme několik desítek jedinců stejně postižených nebo minimálně nemoc přenášejících dále do populace. Dále bychom měli znát posudky exteriéru potomků od znalců plemene – objektivní zhodnocení, které nám napomůže v rozhodnutí, zda má vrh skutečně takovou kvalitu, aby byl opakován.

Rozvoj sociálního chování u psa - výchova štěněte

O této kapitole výchovy psa již bylo hodně napsáno a řečeno a proto bych ráda chtěla jen v souhrnu upozornit na důležité momenty výchovy psa v nejlepšího přítele člověka. Pro zdravý růst a psychický rozvoj každého štěněte je důležitá znalost jednotlivých fází růstu a vývoje, abychom je mohli správně ovlivnit. Do určitého stupně je chování psa na různé podněty ovlivněno jeho genetickým založením, avšak v převažující míře závisí na vlivech prostředí, v němž vyrůstá. Zde platí heslo Jaký pán takový pes.

Mnozí etologové se zabývali procesem vývoje štěňat a tyto procesy analyzovali. Bylo by vhodné, aby každý chovatel i majitel znal jednotlivé vývojové fáze, zejména v prvním půlroce života štěněte. Proto uvádím alespoň jejich krátký popis. Za základní jsou považovány následné fáze vývoje:

  • 1. narození 1-2 týdny
  • 2. přechodná fáze 3 týden
  • 3. vtiskávací 4-7 týden
  • 4. socializace 8-12 týden
  • 5. vytvoření hierarchického žebříčku 13-16 týden
  • 6. upevnění hierarchie (chování ve smečce)
  • 7. puberta (do nástupu pohlavní zralosti)

Snažím se upozornit na to, že v jednotlivých fázích již existují určité rozdílné body, které mohou jednotlivce orientovat na jednu či druhou stranu.

1. Narození (1 - 2 týdny)

Šteňata v této fázi nemají plně vyvinutý termoregulační systém a tudíž nejsou schopna sama udržet tělesnou teplotu těla. Chlad projevují pištěním a shromažďováním se na hromadu. V tomto období trvá reflexní kálení, které je vyvoláno olizováním bříška šteněte matkou. Fena je v prvých dnech zaměstnána plné péčí o štěňata. Fena se stará o uchování celého vrhu, proto je jen otázka štěstí, kterému štěněti se podaří uchopit struk. Proto v tomto období nepřipisujeme takový význam rozdílům mezi jednotlivci, ale soustředíme se na vývoj celého vrhu. Hodnocení šteňat podle denních přírůstků je nejvíc věrohodné. Přitom šteňata s největší porodní váhou nemusí mít samozřejmě největší denní přírůstky. Při denním vážení dochází k prvním kontaktům s člověkem. Vazba na matku je vytvořená na základě čichového vjemu a to platí i mezi sourozenci. Zatímco při kontaktu s člověkem je tento vjem spojen s obrannou reakcí. Toto se mění asi v 10 až 11-tém dni, kdy se čich stává dominantním. Pravdou je, že v tomto období šteňata už rozlišují známé a neznámé osoby. Koncem 10 až 12 -tého dne se otevírají oči, ještě pár dnů poté šteňata vnímají pouze rozdíly světla a tmy, stíny a siluety. V tomto období se ztrácí zpočátku silně vyvinutá potřeba tělesného kontaktu.

2. Přechodná fáze (3 týden)

Ve třetím týdnu života se šteňata zjevně zdokonalují. Vliv teploty začíná ustupovat. Do konce třetího týdne by se měl plně vyvinout termoregulační systém. Koncem této fáze můžeme začít podávat kašovitou stravu.

3. Fáze vtiskávání (4 - 7 týden)

Šteňata začínají v tomto období opouštět své doupě a stále více zvětšují svůj okruh zkoumání. V tomto období začíná vzájemná socializace mezi štěňaty. U mnohých fen laktační křivka začíná prudce klesat, a proto je nutné uvážlivě zvolit dávku, kterou je nutno šteňata přikrmovat, citlivější feny v tomto období je mohou i pokousat. Štěňata by se měla seznámit se všemi možnými krmivy: zelenina, ovoce, maso, suché krmení. Často po této fázi neznámá krmiva zcela odmítají. Štěňata mají velkou schopnost se učit a bez obav si zblízka prohlížejí vše nové. Je to období aktivního vtiskávání. Velmi lehce navazují kontakty se psy i s cizími lidmi. V tomto období štěně poznává své okolí a vstřebává veškeré dojmy z okolního světa. Štěně by pro poznávání širokého okolí mělo najít oporu u svého pána (chovatele). Zde bychom měli věnovat hodně času šteňatům a mít vždy na paměti, že čím těsnější kontakt se udržuje mezi člověkem a šteňaty v tomto období, tím otevřenější vůči lidem bude pes později. Koncem pátého týdne je vyvinuto až 94% osobního charakteru štěněte, který se projeví do 10 týdne věku. To ukazuje, jak rychle se rozvíjí charakter psa v prvých týdnech života. Již v tomto období se rozvíjí schopnost vyhledávání nebo přinášení předmětu, je zapotřebí ji cíleně zlepšovat pro pozdější výcvik psa. Jestli je člověk z této vývojové fáze vyloučen, zůstane zvíře už po celý zbytek života plaché.

4. Fáze socializace (8 - 12 týden)

V počátku této fáze štěně dobře překonává odloučení od matky a sourozenců a lehce přivyká na nové prostředí a k novému pánovi. Štěně v této fázi má tendence spřátelit se s cizími lidmi a vším novým kolem něj. Aby nebyla přerušena nastolená pravidla spolužití mezi člověkem a psem je zapotřebí je předat novému majiteli, což zabrání následující převýchově - špatné výchově. U divokých zvířat je autoritou samec. U našich domácích zvířat tuto autoritu musí převzít člověk. Pro rozvoj psa je nutné od počátku nového vztahu stanovit přesná pravidla, což podporuje jeho důvěru v sebe sama. To neznamená, že si s ním nebudete hrát, ale jen cvičit. To v žádném případě. Štěně však nemá rozhodovat, kdy a jak dlouho si bude hrát. Vše musí záviset od zadaných her, které při správném plnění dávají důvod k štědré pochvale. Podřízení se u šteněte v jistém slova smyslu není v tomto období tak důležité, ale je nutné sledovat, aby se povely nejen dávaly, ale také plnily. Štěně musí pochopit, že povely se musí náležitým způsobem plnit, že pána musí poslouchat, jestli chce být pochválen. Jakýkoli pes si nadevše cení člověka, který se drží přesných pravidel, cítí se u něj jistý. Pes nerozumí nedůslednosti výše postaveného člověka, chápe ji jako vlastní vítězství a tehdy dříve nebo později se pokusí změnit své postavení v hierarchickém žebříčku. Pes rychle pochopí, co se po něm požaduje a brzy na to začne prověřovat, nakolik jsme důslední. Mýlit se je nepřípustné. Chceme-li vychovat dobrého psa, musíme se vystříhat jakékoli chyby při výchově - chceme li např. zvednout štěně, neměli bychom ho chytat za kůži za krkem, toto gesto bere štěně jako trest, stejně tak chycení za tlamu s mírným stiskem, pravda, něžné přidržení čenichu je v některých případech považováno za přátelský pozdrav. Všechna přímá pokárání při špatném chování musí být spojeny se zvukovým signálem. Potřebné jsou také slova pochvaly při správném chování. Nový majitel musí štěněti zajistit dostatek kontaktu s lidmi a psy, seznámit jej s ruchem na ulici. Neznamená to však tahat sebou štěně všude možně. Potřeba úzkého kontaktu je u šteněte tím silnější, čím více se cítí ohrožené. Snaží se dohnat svého pána a držet se ho co nejblíže. To vše vede k vytvoření pevného svazku mezi člověkem a psem. Jakékoli štěně miluje bojové hry. Podporujeme ho ve hře na zahánění nepřítele, v útocích a zmocnění se kořisti. Při těchto hrách se můžeme chovat i hruběji. Měly by být i oddělené hranice mezi jednotlivými formami her, měli bychom dbát jejich dodržení. V bojových hrách vždy necháme zvítězit psa. Při těchto hrách si zvyšuje jeho potřebné sebevědomí.

5. Vytvoření hierarchického žebříčku (13 - 16 týden)

Je to první stupeň mládí. Charakter psa je v tomto období plastický, poddajný. Nežádoucí projevy chování, jako nadměrná lekavost, bázlivost, nebo agresivita lze do konce této fáze v určitých rozmezích opravit. Postavení v rodině musí být určeno v tomto období. Možné nejasnosti (nevyjasněná pravidla) si pes může vysvětlit po svém a interpretovat dle svého mínění.V normálním případě uzná svého držitele - pána, který se o něho stará za staršího z hlediska jeho hodnosti. Výjimečně však může vyrůst sebejistý pes se silně vyvinutým bojovným instinktem, který nehledí na správné soudržné chování, ale snaží se zlepšit svou pozici v hierarchickém žebříčku. To se může projevovat nejrůznějším způsobem, například soupeřením o potravu, vrčením a ceněním zubů až do skutečného napadení. Také může dojít ke sporu o místo, oblíbení si některých míst v domě a jejich obsazení proti vůli majitele a jeho členů rodiny může vést až agresivním útokům na kohokoli z rodiny, tzv.žárlivé chování. Často můžete vidět jak pes na ulici určuje kudy se půjde, může to vést k tvrdošíjnému odporu budeme-li chtít změnit směr, či jít někam kde se psovi nelíbí. Při těchto pokusech nemá v žádném případě pes vyhrát, jelikož si tím příliš zvyšuje své postavení. Je to poslední fáze konečného vyjasnění hodnostního postavení a podklad pro vytvoření opaku harmonického soužití člověka a psa.

6. Upevnění hierarchie (5 - 6 měsíc)

Jestli ve fázi socializace se vyjasňují jednotlivá postavení ve smečce a vzájemné chování v této fázi se tvrdě odděluje postavení vůdce a zbytku smečky. Tyto vztahy jsou pevnější a lehčeji dosažitelné, jestliže jsou dány psychicky a fyzicky silnějším. Takovému vůdci se pes mnohem ochotněji podřídí a radostně vyplňuje jeho příkazy. V tomto případě je pro mladého psa mír zachováním pořádku a cítí sebejisté. Avšak v případě nadměrné nedůslednosti člověka u psa vzniká silný popud k převzetí vůdcovství. Pes si musí být jistý následováním svého pána. Nerovné postavení přivádí psa do nejistoty, která může vést až k poruchám chování neurózám psychického původu. Především proto, že takový pán vůdce z jedné strany dovoluje vše a z druhé strany praktikuje neúměrně nadřazenost. Při normálním kontaktu ve fázi socializace se pes ochotně podřizuje danému pořádku (stává se členem smečky).

7. Puberta (do nástupu pohlavní zralosti)

Pohlavní dospělostí se tato fáze končí. U feny je to po prvním hárání (podle plemene se objevuje mezi 7-12 měsícem), většinou probíhá jen se slabými příznaky. Psi většinou ukončují pubertální období v době, kdy začnou klasicky stát na třech nohách při močení, toto období je dosti dlouhé. V tomto období již vytvořené postavení se může znovu měnit, zejména u psů. Dochází k dozrání pudu sebezáchovy a obranného instinktu. Obrana svého teritoria je jasně vyhraněná. To ale ještě neznamená, že obranný instinkt a instinkt aktivní obrany teritoria jsou plně rozvinuté. V prvopočátku potřebují jasnou pobídku. Chování jedince můžeme z převážné části změnit na základě našeho jednání do 12 měsíce věku, poté je již charakter zvířete dost upevněn a další změny jsou možné jen tvrdým výcvikem a nebo vůbec ne (např. získaný strach z člověka již nikdy zcela nevymizí). V tomto rozmezí můžeme svým nesvědomitým jednáním zvíře zcela zkazit, mohou vzniknout závažné poruchy chování - jako je nadměrná bázlivost, nebo agresivita či jinak nevypočitatelné chování. Velké chyby při výchově psa vznikají zejména v období puberty! Za jakékoli chování psa je zcela zodpovědný člověk!!!! A proto bych chtěla říct: lidé neznalí etologie chování, odchovu a základního výcviku psa by měli velmi pečlivě zvážit, kdy a jakého psa si pořídit, či si ho pořídit vůbec. Rozhodně to není hračka na pár měsíců, ale investice a určitý styl života na 10 až 15 let!! Bez tohoto vědomí by si nikdo neměl psa pořídit. Psi milují daleko věrněji a vroucněji než člověk, a proto také daleko více trpí,když ho jeho páneček, který je pro něj bohem opustí.

Výběr štěněte:

Co je třeba sledovat a nač se zaměřit při výběru štěněte? V prvé řadě je důležitý charakter psa. K těmto účelům se používají psychické testy. Charakter psa je již vidět ve štěněcím věku. Například, když uvidí cizího člověka, jeden se jde schovat na nějaké klidné místo, druhý se jde naopak na cizího člověka podívat. Toto vždy uchvátí a zaujme budoucí majitele. V dospělosti z těchto štěňat převážně vyrostou dobrosrdeční psi. A z těch, kteří na první pohled projevili bázlivost, je to neuvěřitelné, ale vyrostou výborní obranáři. Co se týče exteriéru, tak se dá již hodně poznat v raném věku. Ve stáří jednoho měsíce můžeme hodně říci o stavbě těla, postavení končetin a pohybu. Je žádoucí, aby štěně bylo pevné, silné a pohyblivé, v opačném případě se u těchto štěňat často vyskytuje náklonnost k nejrůznějším onemocněním.

Autor: Ing. Eva Mayerová

Zdroj: http://www.stredoasijskypes.cz/o-plemeni-vychova/

První krytí – základní informace

Fena je zvíře mono(di) – estrické (jedna nebo dvě říje za rok). Pohlavní cyklus představuje 4 fáze: proestrus, estrus (vlastní říje), diestrus, anestrus. Zevně se projevují fáze proestrus a estrus - „hárání“.

Proestrus: projevuje se krvavým výtokem, nastoupením svolnosti k páření, otokem přezky. Dalšími příznaky mohou být neposlušnost, neklid, nechutenství, zvýšená žíznivost a zvýšená frekvence močení. Průměrná doba této fáze je 7-9 dní s krajními hodnotami 2-28 dní.

Estrus: svolnost k páření, slámově žlutý výtok, fena psy vyhledává, podbízí se jim, otok přezky mizí. Délka říje se obvykle pohybuje mezi 5-9 dny s krajními hodnotami 3-21 dní.

VHODNÁ DOBA KE KRYTÍ

Nejvhodnějším termínem pro připuštění fenky je obecně 10. až 14. den od začátku hárání. Výtok z vulvy slábne a mění barvu z krvavé do slámově žluté. Je -li pes s hárající fenou v časnějším stádiu říje, nejeví o ni zájem nebo si ji ověřuje očicháváním. Ve správném stádiu říje se jí dvoří a pokouší se ji nakrýt. Správně "rozháraná" fena může sama psa vyhledávat, při vzeskoku reaguje prohnutím hřbetu, stáčením ocasu do strany. Na tlak v bederní oblasti a dráždění v okolí přezky reagují feny prohýbáním, sténáním a pohybem přezky.

V současnosti k nejspolehlivějším metodám určení optimálního termínu krytí patří stanovení hladiny hormonu progesteronu v krvi a poševní cytologie. Při dobrém časování stačí jedno až dvě krytí.

a) Cytologie
Superficiální, většinou bezjaderné buňky dosahují 80-100 % všech buněk. V některých případech mohou být červené krvinky. Pozadí stěru je čisté.

b) Hladina progesteronu
Při vyšetření hladin hormonů ve většině případů nestačí jedno vyšetření, ale jsou nutná opakovaná vyšetření z důvodu dynamických změn v koncentracích pohlavních hormonů. Před ovulací dochází ke zvýšení hladin progesteronu. Při určení nejvhodnější doby k nakrytí zvýšíme procento zabřeznutí i zvýšení počtu mláďat.

Doporučuje se vždy vézt fenu ke psovi. V opačném případě, je-li pes přivezen k feně, jeho zájem o cizí prostředí může být silnějším impulsem než hárající fena. Je třeba dát mu určitý čas na průzkum prostředí bez přítomnosti feny a teprve poté ji k němu vpustit.

KRYTÍ

1) předehra: zvířata se probíhají, hrají si spolu, pes fenu olizuje, naskakuje na ni, fena mu uniká. Během předehry si i fena ověřuje psa čichem. Účelem je seznámení a vzájemné vydráždění. Je-li pes příliš dravý a fena příliš bázlivá, je vhodné držet psa na vodítku a fenu na volno.

2) vlastní krytí: pes naskakuje, fena zůstává stát.

3) svázání: Může trvat 10-30 min. Pyj v pochvě feny silně zduří. Vytáhnout se dá jen za cenu těžké traumatizace obou zvířat. Po ukončení svázání může majitel ještě fenu podržet asi 2 minuty za zadní nohy zádí vzhůru, aby se semeno udrželo v pohlavních orgánech. To však není nutné. Důležité je, aby fena po rozvázání volně nepobíhala a aby jí bylo aspoň 30 minut zabráněno se vymočit a radostně skákat na pána. Fenu je vhodné ponechat 1 až 2 hodiny v klidu, aby si mohla odpočinout. První spermie se do vejcovodu dostanou za 15 min. po ejakulaci, většina pak do 45 min, všechny do 3 hod. Termín krytí nemusí odpovídat termínu oplození, tedy skutečnému začátku březosti. Rozdíl může činit až 3 dny. Jsou feny, které i při intenzivním hárání nestojí psovi pevně a uhýbají, v tom případě by se majitel feny měl postavit k její hlavě a zabránit jí v nežádoucím pohybu nebo kousnutí psa. Úhybným pohybům feny zadkem do strany a dolů brání majitel tím, že ji drží dlaní pod břichem (ne za slabiny). Je třeba také ověřit, jestli pes zasunul pyj do pochvy. V opačném případě majitel klidně psa z feny sejme a připuštění zopakuje. Většina psů (samců) během svázání sleze z feny a buď zůstanou stát vedle ní s hlavou u hlavy a s břichem na zádi feny nebo přehodí jednu zadní končetinu přes záď feny a postaví se hlavou od ní, jsou tak spojeni zádí k sobě. Po uvolnění psa od feny, zůstává část zduřelého žaludu vysunutá a vystavená nebezpečí znečištění. Pokud se tak stane, je na majiteli, aby ji očistil, nejlépe slabě růžovým roztokem hypermanganu. Mladé feny prvničky by měly být kryty starším zkušeným psem. Pes začátečník by měl začínat se starší fenou po několika vrzích. Pro chovatele je důležité vědět, že nakrytím, říje feny nekončí, a je tak třeba zabránit nežádoucímu překrývání nevhodným psem.

!! UPOZORŇUJEME, ŽE JE ZAKÁZÁNO PROVÁDĚT INSEMINACI MEZI JEDINCI, KTEŘÍ SE JIŽ DŘÍVE NEREPRODUKOVALI PŘIROZENÝM ZPŮSOBEM. JEDNÁ SE O ZÁVAŽNÉ PORUŠENÍ CHOVATELSKÝCH ŘÁDŮ A ETIKY CHOVU!!

VYHLÁŠKA O OCHRANĚ ZVÍŘAT PŘI CHOVU

192/2004 Sb., § 6: Umělá inseminace, kterou může provést pouze osoba odborně způsobilá, se nesmí používat mezi jedinci, kteří se již předtím nereprodukovali přirozeným způsobem.

MEZINÁRODNÍ CHOVATELSKÝ ŘÁD F.C.I.

Čl. 13. Umělé oplodnění: Umělé oplodnění není dovoleno provádět u psů, kteří se předtím nereprodukovali přirozeným způsobem. U umělého oplodnění feny musí zvěrolékař, který psovi odebral sperma, potvrdit správci plemenné knihy, ve které se budou štěňata zapisovat, že čerstvé nebo zmražené sperma psa, pochází od dohodnutého psa. Dále musí majitel eventuálně držitel psa poskytnout majiteli feny zdarma informace, uvedené pod bodem 7 písmeno a) – g). Náklady spojené s odebráním spermatu a provedením inseminace jdou k tíži majitele feny. Zvěrolékař, který inseminaci provádí, potvrzuje plemenné knize, že fena byla oplodněna semenem vybraného psa. V tomto osvědčení musí být uvedeno místo a doba umělého oplodnění, jméno a číslo zápisu plemenné knihy feny, a jméno a adresa majitele feny. Majitel psa, jemuž bylo odebráno semeno je povinen majiteli feny vystavit osvědčení o krytí, dodatečně k veterinárnímu osvědčení.

CHOVATELSKÝ A ZÁPISNÍ ŘÁD ČMKU

Čl. VI. Krytí, odst 12.: Krytí feny může být nahrazeno inseminací. Tento úkon smí provádět pouze osoba odborně způsobilá (zákon č.166/1999 Sb.) a musí svým podpisem potvrdit, že bylo užito semene určeného (dohodnutého) psa nebo semene s veškerou předepsanou dokumentací. Náklady na inseminaci hradí majitel feny. Inseminace nesmí být v žádném případě použita mezi jedinci, kteří se již předtím úspěšně nereprodukovali přirozeným způsobem.

ZÁPISNÍ ŘÁD KPP

Bod 22. Pro povolení inseminace je nutné, aby zvířata splňovala podle chovatelského řádu ČMKU podmínku, že se v minulosti již reprodukovala přirozeným způsobem. Inseminaci smí provádět pouze osoba odborně způsobilá a musí svým podpisem potvrdit, že bylo užito semeno povoleného psa nebo semeno s veškerou předepsanou dokumentací (zmrazené semeno zahraničního plemeníka). Náhrady zákroku hradí majitel feny.

V případě jakýchkoli nejasností, problémů, neváhejte kontaktovat SPK nebo zkušenějšího chovatele. Rádi Vám poradí, popřípadě pomohou. Seznam chovatelů na stránkách klubu www.pyrklub.cz.

Pes přítel člověka